Tunel Ponávky

Když jsem poprvé před léty slyšel o štole C1, která odvádí vody říčky Ponávky od královopolského nádraží pod Lesnou do Svitavy, nechtěl jsem věřit svým uším. Tak Ponávka už neprotéká městem, nevine se pod chodníky a mezi továrnami a domy tak, jak ji známe z obrazů, na kterýh Brno vypadá jako Benátky? Neprotéká Lužánkami, Zábrdovicemi, Komárovem? Záhy jsem se přesvědčil, že skutečně ne. Najít vtok Ponávky do podzemí, kousek za nádražím Brno-Královo Pole není těžké, už před léty jsme tam hrávali s Hvězdou severu hry. jen málokdo ale tuší, že její vody říčky odtud nemíří pod Brno, ale zahýbají ostře vlevo a někde v Cacovicích splývají s vodami řeky Svitavy. Někde v Cacovicích… ale kde?

Marné by bylo hledání každého, kdo by hledal ústí tunelu na březích řeky. Ponávka totiž do Svitavy nevtéká. A přesto v ní končí její vody. Záhadu jsme vyřešili o roky později nad podrobnými mapami města a není na místě prozrazovat víc, než je nutné pro krátkou reportáž. Projděte si tedy alespoň obrazem místa, o kterých většina obyvatel Brna nemá ani tušení. A pokud vás tunel Ponávky skutečně zaujme, přečtěte si článek, který je mu věnován celý.

Pádla mají naopak!

Temná zákoutí brněnských vodních toků…

Soutok dvou toků, z nichž ani jeden není Svitava.

Přestože je horké léto, padá na nás chlad.

Díky si vzyl jednotně modrá trička a táhnou mě do tunelu.

Máme štěstí. Pro dnešek jsou vrata otevřená.

Přistáváme. Dál to na lodích nepůjde, musíme pěšky.

Co všechno nás čeká na tříkilometrové podzemní cestě?

Prostory jsou stísněné a místy je zápach nesnesitelný.

Ve štole lze najít zajímavé, ale také nechutné věci.

Odboček je v tunelu několik. Na zabloudění to ale není.

Přepady ze stok vedoucích o desítky metrů výše.

Že bych si tipnul autora?

Sintr a tlakové průsaky ze stropu, díky kterým je občas úplná mlha.

V horní části tunelu je jakoby živěji.

Jsme nahoře!